Radim Koráb
Narodil se 8. 4. 1969 v Brně. V letech 1975–1983 byl žákem ZŠ Horní a málem i zvláštní školy, protože ve druhé třídě zavedl všechny spolužáky na bazén bez učitelského doprovodu. V letech 1983–1988 studoval Střední průmyslovou školu strojní na Sokolské, kterou málem nedokončil kvůli účasti v prvomájovém průvodu na kolečkových bruslích. Nakonec školu úspěšně ukončil po opakování pouze jednoho ročníku, podmínečném vyloučení a jedné dvojce a jedné trojce z chování. V roce 1988 se pokoušel studovat lékařskou fakultu a uvažoval o kněžském semináři v Olomouci. Mezi lety 1988–1989 roznášel obědy v Dětské nemocnici v Brně. V této době získal první herecké zkušenosti v brněnském amatérském divadle Propadlo (hry Piknik, L. Smoček, Návštěva expertů, E. Bondy) a na ZUŠ Jaroslava Kvapila (literárně-dramatický obor). V období 1989–1990 působil jako vychovatel na ZŠ Mifkova (dnešní ZŠ Novolíšeňská) a třídil balíky na poště. Na podzim roku 1990 nastoupil jako kulisák do Zemského divadla v Brně (dnes Mahenovo divadlo, Národní divadlo Brno), kde záhy získal hereckou příležitost v představení režiséra Zdeňka Kaloče Zvěstování Panně Marii (1991) a poté následovaly inscenace Labutí píseň (1991) v režii Arnošta Goldflama, Hrozná pomsta (1992, režie A. Bergman) a Okresní město (1992, režie A. Goldflam).
V letech 1992–1995 studoval herectví na Střední škole dramatického umění při Severomoravském divadle v Šumperku pod vedením lektorů z JAMU, FAMU a univerzity v Olomouci (Zdeněk Černín, Brigita Hertlová, Jaromír Janeček, Stano Sládeček, Tomáš Steiner a další), kde se představení studentů stala součástí programu divadla (např. inscenace Zlatovláska, 1993, Cvičení stylu, 1993, Spor, 1993, Večer tříkrálový, 1993). S ostatními studenty zde založil divadelně-rozhlasový spolek o. s. Švitáž, který uváděl vlastní divadelní představení, rozhlasový pořad Mrtvej čas na rádiu Prima a další. Po ukončení studia byl rok v angažmá v Severomoravském divadle Šumperk (Dvě noci s dívkou, 1994, Mluv ke mně jako déšť, 1994, Popelka, 1994, Sluha dvou pánů, 1994, Sto dukátů za Juana, 1994, Vedlejší příznaky, 1994, Maryša, 1995, Venušin chomout aneb Kudlanka v ringu, 1995, Aucassine a Nicoletta, 1995, O myších a lidech, 1995, Podivné příhody pana Pimpipána, 1995, Zlý duch Lumpacivagabundus, 1995, Hamlet, 1996, Ženitba, 1996, Obchodník s deštěm, 1996).
V roce 1996 nastoupil do angažmá v Loutkovém divadle Radost v Brně, kde působil do roku 2008 (inscenace Dostavník do Lordsburgu, 1996, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, 1996, Lucerna, 1997, Husovické Betlém, 1997, Sněhurka a sedm permoníků, 1998, Carmen aneb Lásky hra osudná, 1998, Královna Koloběžka, 1999, Převýborná historie o benátském kupci, 1999, O Šípkové Růžence, 2000, Václav Babinský, strašný lesů pán, 2000, Pohádka o Palečkovi, 2001, Na tý louce zelený, 2001, Málinka, bobr a král na střeše, 2002, Míček Flíček, 2002, Rychlé šípy aneb Kam se poděli gentlemani?, 2003, Vlasta kopla Vlastu aneb Dívčí válka v Čechách, 2004, Broučci, 2005). Ve stejném období působil také v Ořechovském divadle (inscenace Cvokstory, Mam’zelle Nitouch-ky, Po všem hovno, po včelách med, Strakonický dudák, Zvířecí divadlo). V roce 1996 zároveň začaly vznikat obrysy Divadla Koráb, kterému se po angažmá v divadle Radost začal věnovat naplno.
Vedle divadelních rolí získal i několik hereckých příležitostí v TV seriálech, např. Četnické humoresky (epizody Volavka, 2001, a Rýhonosec řepný, 2007), Okno do hřbitova (2011), Znamení koně (2011), Život a doba soudce A. K. (epizoda Patláci, 2017), Hlava medúzy (2021) a Stíny v mlze (2021). Dále si zahrál průvodce v televizních dokumentárních cyklech o architektuře a historii Proměny města Brna (2008) a Brněnský pravěk aneb Co bylo před Brnem (2009). Největší zážitek z natáčení má díky roli měšťana ve filmu Lazebník sibiřský (1998) v režii Nikity Michalkova. Kromě herectví se věnuje také fotografování, uspořádal autorské výstavy v Litomyšli (bar galerie Garáž, 2004), Kojetíně (Galerie VIC, 2004), Hodoníně (galerie Vednevnoci, 2006), Boleradicích (Galerie Bařina, 2016, výstava ve vinných sklepech a ulicích), Olomouci (galerie Osa) a v Brně (Vinná galerie, 2005, Kafe do vany, 2013, kavárna Falk, 2016, Duck bar).
AIDEM: TV dokumentární cyklus „Proměny města Brna”, Brněnská televize: TV dokumentární cyklus „Brněnský pravěk”, Brňan: Exkluzivně pro Brňana: Radim Koráb, Česko-slovenská filmová databáze: Profil tvůrce Radima Korába, Divadlo Boleradice: Čtení „O trumpetě a žížalách“ a „O hvězdičce a mlsné žirafě“, Ořechovské divadlo: Představení „Mamzelle Nitouch-ky“
Radim Chyba
Narodil se 15. 4. 1982 jako Radim Brychta. Studoval ekonomicko-správní fakultu (ESF) Masarykovy univerzity v Brně, kterou ukončil jako promovaný inženýr v roce 2006 diplomovou prací s názvem „Analýza monetární a fiskální politiky v ČR ve vztahu k přijetí eura“. I když na ESF jeden rok i učil, ekonomie ho nikdy nechytla za srdce tolik jako herectví. Už během studia v roce 2002 začal působit v Divadelním studiu „V“ v Brně (inscenace Zkrocení zlé ženy, 2003, Svině, Platonov, 2008, Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho, 2008, Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, 2009, a další). Od roku 2008 hraje v Divadle Koráb. V roce 2011 začal hrát také v divadle D’epog, které působí jako platforma pro současné performativní umění s domácí scénou ve městě Brně (představení Cesty / Poutě, 2011, Di_sein, 2011, Ninivea, 2012, 121, 2013, Ležatá osmička, 2014, Sakurambo, 2015, Vše, co je krásné, rozmnožit má se, 2015, Saldo Mortale, 2016, Úterý, 2018, SÉRIE, SÉRIE, SÉRIE, SÉRIE, 2019, a další). S monodramatem Sakurambo, kde je také spoluautorem, získal v roce 2019 hlavní cenu a cenu diváků na festivalu netradičních forem Offenzíva v Ostravě. Dále účinkoval v divadle Reduta (Národní divadlo Brno) v inscenacích Kostěj Nesmrtelný dětem (2008), Pinocchio (2009) a Splendid‘s (2009). Ve studiu Marta (scéna divadelní fakulty JAMU) si zahrál v představeních Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona (2010) a Balkon (2012). Objevil se také v pražském MeetFactory v představení Wczoraj Jutro (2013) nebo v brněnském HaDivadle v představení Ice Pøz (2016). V roce 2019 si zahrál s dramaturgickou a produkční platformou Terén v inscenaci Oidipus, který se uváděl v divadle Husa na provázku. V Divadle Koráb působí už více než deset let. V roce 2020 se oženil, zplodil syna Bernarda a změnil si jméno, aby nezapomněl, že chybami se člověk posouvá dál. Od sezóny 2022/2023 působí také v Hadivadle.
Kristina Gargula
Původním jménem Kristina Chrástová se narodila 6. 2. 1980 ve Znojmě, kde žila do svých 18 let. Již psaní svislých čárek v první třídě dalo jasně najevo, že vše nepůjde hladce, a nehladce to pokračovalo až do 18 let, kdy k velké úlevě rodiny i všech kantorů místního gymnázia odmaturovala. Ve Znojmě hrála v divadelním spolku Rotunda. V 19 letech se přestěhovala se dvěma psy do Brna a čtyři roky hrála v Divadle v 7 a půl (představení Lolita, Divá Bára, Ed a Bo, Na cestě, Blahoslavení tiší, Co kde a další). Ve 23 letech začala studovat herectví na JAMU a o rok později na brigádě u kamionu Coca-Coly potkala Radima Korába a začala s ním hrát představení pro děti. Hrála ve filmu Roberta Sedláčka Pravidla lži, natočila reklamu pro Japonsko na nejmenší a nejsilnější kávu světa a v reklamě pro Vodafone chodila s trpaslíkem k veterináři. V 27 letech si pronajala kavárnu Galeryje, našla třetího psa, chvíli pracovala jako provozní v klubu Fléda, začala hrát problémové pacienty na simulační výuce pro zdravotnický personál, dále hrála s Radimem pohádky, pořídila si dvě děti a mezi její největší záliby začalo patřit nicnedělání a koukání do dálky.
Hana Korábová
Původním jménem Hana Hásová se narodila 3. 11. přesně na poslední dva týdny socialismu v Přerově. Inspirována svým starším bratrem, odborníkem v oboru IT, téměř od školky psala a režírovala vtipné divadelní hry pro vánoční besídky. Na gymnáziu se spolužáky založila studentský časopis Faux Pas, který v příloze obsahoval velké množství drobných taháků na vystřižení. Kupodivu škola časopis nezakázala, naopak ještě dotovala jeho vycházení. Na přehlídce Divadelní Kojetín v obdobném duchu navázal časopis Divadelní Koječák, který obsahuje odborné recenze a v nesouvisejících mezičláncích si dělá legraci z tvůrců i návštěvníků představení. Vychází pouze jeden týden v roce, což je zřejmě důvod, proč ho vedení města zatím nestihlo zakázat. Se spolužákem Kubou Šírkem (který si pak založil autoškolu) spolurežírovala ženský hasičský soubor Smotaná hadice Křenovice, jehož představení „Rozpalme to, má panenko“ byl kvůli udělení práv nucen zhlédnout Miloš Forman (soubor na to šel přes city a jeho syny). Miloš se nad dílem údajně velmi pobavil, o čemž existuje cenný literární důkaz, uložený v šuplíku vedoucí souboru paní Vránové v Křenovicích. Poté spolurežírovala v Hanácké scéně Kojetín, několik let zejména Mrazíka na kašně za účelem rozsvícení vánočního stromu (dokud si město nepořídilo podium). Na Masarykově univerzitě v Brně vystudovala religionistiku (bakalářský program na známku E pod podmínkou, že se v praxi bude věnovat divadlu) a magisterský program v oboru sociální práce. Během studií spolupřipravovala výstavy v kavárně Falk, program Šapitó v Lužánkách a dětský program v Kabinetu múz. V Divadle Koráb se podílela na některých scénářích a nyní se věnuje hlavně produkčním a marketingovým potřebám divadla.
Kristýna Kašparová
Kristýna Kašparová se narodila v roce 1992. Žije v Brně. Vystudovala obor intermédia na Fakultě umění Ostravské univerzity pod vedením Petra Lysáčka. Po dobu studia spolukurátorovala výstavy školní galerie Podlaha, kterou založila spolu s Barborou Jahodovou a Miroslavem Macíkem. Nyní studuje doktorandské studium na FaVU VUT v Brně. Její školitelkou je Lenka Klodová. Kristýna je členkou uměleckých uskupení In Saček Veritas a Vítrholc. Na podzim roku 2023 Kristýně vyšla básnická prvotina London Calling v edici Mlat nakladatelství Větrné mlýny. Svou poezii také publikovala na webech Polípět, Nedělní chvilka poezie a časopisecky ve Tvaru a Hostu.
Divadlo "Kam jdeš?" (host v Divadle Koráb)
Divadlo Kam jdeš? je uskupení založené Petrem Michálkem a Kateřinou Liďákovou. Na scéně Divadla Koráb hraje jako host od podzimu 2023. Uvedlo hry Válka Roseových nebude! (autor a režie: Petr Michálek) a Tento pokoj se nedá sníst (režie Petr Michálek podle knižní předlohy Nicol Hochholczerové).
