Radim Koráb
Narodil se 8. 4. 1969 v Brně. V letech 1975–1983 byl žákem ZŠ Horní a málem i zvláštní školy, protože ve druhé třídě zavedl všechny spolužáky na bazén bez učitelského doprovodu. V letech 1983–1988 studoval Střední průmyslovou školu strojní na Sokolské, kterou málem nedokončil kvůli účasti v prvomájovém průvodu na kolečkových bruslích. Nakonec školu úspěšně ukončil po opakování pouze jednoho ročníku, podmínečném vyloučení a jedné dvojce a jedné trojce z chování. V roce 1988 se pokoušel studovat lékařskou fakultu a zúčastnil se kněžského semináře v Olomouci. Mezi lety 1988–1989 roznášel obědy v Dětské nemocnici v Brně. V této době získal první herecké zkušenosti v brněnském amatérském divadle Propadlo (hry Piknik, L. Smoček, Návštěva expertů, E. Bondy) a na ZUŠ Jaroslava Kvapila (literárně-dramatický obor). V období 1989–1990 působil jako vychovatel na ZŠ Mifkova (dnešní ZŠ Novolíšeňská) a třídil balíky na poště. Na podzim roku 1990 nastoupil jako kulisák do Zemského divadla v Brně (dnes Mahenovo divadlo, Národní divadlo Brno), kde záhy získal hereckou příležitost v představení režiséra Zdeňka Kaloče Zvěstování Panně Marii (1991) a poté následovaly inscenace Labutí píseň (1991) v režii Arnošta Goldflama, Hrozná pomsta (1992, režie A. Bergman) a Okresní město (1992, režie A. Goldflam).
V letech 1992–1995 studoval herectví na Střední škole dramatického umění při Severomoravském divadle v Šumperku pod vedením lektorů z JAMU, FAMU a univerzity v Olomouci (Zdeněk Černín, Brigita Hertlová, Jaromír Janeček, Stano Sládeček, Tomáš Steiner a další), kde se představení studentů stala součástí programu divadla (např. inscenace Zlatovláska, 1993, Cvičení stylu, 1993, Spor, 1993, Večer tříkrálový, 1993). S ostatními studenty zde založil divadelně-rozhlasový spolek o. s. Švitáž, který uváděl vlastní divadelní představení, rozhlasový pořad Mrtvej čas na rádiu Prima a další. Po ukončení studia byl rok v angažmá v Severomoravském divadle Šumperk (Dvě noci s dívkou, 1994, Mluv ke mně jako déšť, 1994, Popelka, 1994, Sluha dvou pánů, 1994, Sto dukátů za Juana, 1994, Vedlejší příznaky, 1994, Maryša, 1995, Venušin chomout aneb Kudlanka v ringu, 1995, Aucassine a Nicoletta, 1995, O myších a lidech, 1995, Podivné příhody pana Pimpipána, 1995, Zlý duch Lumpacivagabundus, 1995, Hamlet, 1996, Ženitba, 1996, Obchodník s deštěm, 1996).
V roce 1996 nastoupil do angažmá v Loutkovém divadle Radost v Brně, kde působil do roku 2008 (inscenace Dostavník do Lordsburgu, 1996, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, 1996, Lucerna, 1997, Husovické Betlém, 1997, Sněhurka a sedm permoníků, 1998, Carmen aneb Lásky hra osudná, 1998, Královna Koloběžka, 1999, Převýborná historie o benátském kupci, 1999, O Šípkové Růžence, 2000, Václav Babinský, strašný lesů pán, 2000, Pohádka o Palečkovi, 2001, Na tý louce zelený, 2001, Málinka, bobr a král na střeše, 2002, Míček Flíček, 2002, Rychlé šípy aneb Kam se poděli gentlemani?, 2003, Vlasta kopla Vlastu aneb Dívčí válka v Čechách, 2004, Broučci, 2005). Ve stejném období působil také v Ořechovském divadle (inscenace Cvokstory, Mam’zelle Nitouch-ky, Po všem hovno, po včelách med, Strakonický dudák, Zvířecí divadlo). V roce 1996 zároveň začaly vznikat obrysy Divadla Koráb, kterému se po angažmá v divadle Radost začal věnovat naplno.
Vedle divadelních rolí získal i několik hereckých příležitostí v TV seriálech, např. Četnické humoresky (epizody Volavka, 2001, a Rýhonosec řepný, 2007), Okno do hřbitova (2011), Znamení koně (2011), Život a doba soudce A. K. (epizoda Patláci, 2017), Hlava medúzy (2021) a Stíny v mlze (2021). Dále si zahrál průvodce v televizních dokumentárních cyklech o architektuře a historii Proměny města Brna (2008) a Brněnský pravěk aneb Co bylo před Brnem (2009). Největší zážitek z natáčení má díky roli měšťana ve filmu Lazebník sibiřský (1998) v režii Nikity Michalkova. Kromě herectví se věnuje také fotografování, uspořádal autorské výstavy v Litomyšli (bar galerie Garáž, 2004), Kojetíně (Galerie VIC, 2004), Hodoníně (galerie Vednevnoci, 2006), Boleradicích (Galerie Bařina, 2016, výstava ve vinných sklepech a ulicích), Olomouci (galerie Osa) a v Brně (Vinná galerie, 2005, Kafe do vany, 2013, kavárna Falk, 2016, Duck bar).
AIDEM: TV dokumentární cyklus „Proměny města Brna”, Brněnská televize: TV dokumentární cyklus „Brněnský pravěk”, Brňan: Exkluzivně pro Brňana: Radim Koráb, Česko-slovenská filmová databáze: Profil tvůrce Radima Korába, Divadlo Boleradice: Čtení „O trumpetě a žížalách“ a „O hvězdičce a mlsné žirafě“, Ořechovské divadlo: Představení „Mamzelle Nitouch-ky“, Wikipedie: Radim Koráb
Radim Chyba
Narodil se 15. 4. 1982 jako Radim Brychta. Studoval ekonomicko-správní fakultu (ESF) Masarykovy univerzity v Brně, kterou ukončil jako promovaný inženýr v roce 2006 diplomovou prací s názvem „Analýza monetární a fiskální politiky v ČR ve vztahu k přijetí eura“. I když na ESF jeden rok i učil, ekonomie ho nikdy nechytla za srdce tolik jako herectví. Už během studia v roce 2002 začal působit v Divadelním studiu „V“ v Brně (inscenace Zkrocení zlé ženy, 2003, Svině, Platonov, 2008, Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho, 2008, Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, 2009, a další). Od roku 2008 hraje v Divadle Koráb. V roce 2011 začal hrát také v divadle D’epog, které působí jako platforma pro současné performativní umění s domácí scénou ve městě Brně (představení Cesty / Poutě, 2011, Di_sein, 2011, Ninivea, 2012, 121, 2013, Ležatá osmička, 2014, Sakurambo, 2015, Vše, co je krásné, rozmnožit má se, 2015, Saldo Mortale, 2016, Úterý, 2018, SÉRIE, SÉRIE, SÉRIE, SÉRIE, 2019, a další). S monodramatem Sakurambo, kde je také spoluautorem, získal v roce 2019 hlavní cenu a cenu diváků na festivalu netradičních forem Offenzíva v Ostravě. Dále účinkoval v divadle Reduta (Národní divadlo Brno) v inscenacích Kostěj Nesmrtelný dětem (2008), Pinocchio (2009) a Splendid‘s (2009). Ve studiu Marta (scéna divadelní fakulty JAMU) si zahrál v představeních Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona (2010) a Balkon (2012). Objevil se také v pražském MeetFactory v představení Wczoraj Jutro (2013) nebo v brněnském HaDivadle v představení Ice Pøz (2016). V roce 2019 si zahrál s dramaturgickou a produkční platformou Terén v inscenaci Oidipus, který se uváděl v divadle Husa na provázku. V Divadle Koráb působí už více než deset let. V roce 2020 se oženil, zplodil syna Bernarda a změnil si jméno, aby nezapomněl, že chybami se člověk posouvá dál. Od sezóny 2022/2023 působí také v Hadivadle.
Kristina Gargula
Původním jménem Kristina Chrástová se narodila 6. 2. 1980 ve Znojmě, kde žila do svých 18 let. Již psaní svislých čárek v první třídě dalo jasně najevo, že vše nepůjde hladce, a nehladce to pokračovalo až do 18 let, kdy k velké úlevě rodiny i všech kantorů místního gymnázia odmaturovala. Ve Znojmě hrála v divadelním spolku Rotunda. V 19 letech se přestěhovala se dvěma psy do Brna a čtyři roky hrála v Divadle v 7 a půl (představení Lolita, Divá Bára, Ed a Bo, Na cestě, Blahoslavení tiší, Co kde a další). Ve 23 letech začala studovat herectví na JAMU a o rok později na brigádě u kamionu Coca-Coly potkala Radima Korába a začala s ním hrát představení pro děti. Hrála ve filmu Roberta Sedláčka Pravidla lži, natočila reklamu pro Japonsko na nejmenší a nejsilnější kávu světa a v reklamě pro Vodafone chodila s trpaslíkem k veterináři. V 27 letech si pronajala kavárnu Galeryje, našla třetího psa, chvíli pracovala jako provozní v klubu Fléda, začala hrát problémové pacienty na simulační výuce pro zdravotnický personál, dále hrála s Radimem pohádky, pořídila si dvě děti a mezi její největší záliby začalo patřit nicnedělání a koukání do dálky.
Hana Korábová
Původním jménem Hana Hásová se narodila 3. 11. 1989 v Přerově. Od čtvrté třídy psala a režírovala divadelní hry pro vánoční besídky. Na gymnáziu založila studentský časopis Faux Pas a na přehlídce Divadelní Kojetín časopis Divadelní Koječák, který brzy oslaví patnáct let své nekorektní existence. Připletla se k režii ženského hasičského souboru Smotaná hadice Křenovice, na jehož představení „Rozpalme to, má panenko“ se kvůli udělení práv musel podívat Miloš Forman a údajně se nad dílem velmi pobavil. Poté režírovala v Hanácké scéně Kojetín, kde byla z nedostatku účastníků nucena zhostit se také několika drobných rolí. Na Masarykově univerzitě v Brně vystudovala religionistiku a sociální práci, přičemž se aktivně protloukala kavárenským prostředím, připravovala několik výstav v kavárně Falk, program Šapitó Lužánky a dětský program v Kabinetu múz. V Divadle Koráb se podílela na některých scénářích a nyní se věnuje hlavně produkčnímu a marketingovému zajištění divadla.
Yuliia Yabletska
Pochází z ukrajinského města Oděsa, ale svou rodnou zemi musela opustit kvůli válce. Vystudovala petrohradský divadelní institut a poté několik let pracovala v divadle na Ukrajině. Jejím prvním angažmá v Brně byl výjimečný projekt Pohyb/Architektura. Je to unikátní performance, v níž herečky tančí tak, jak cítí okolní prostor. Yuliia v Brně také zůstala a nyní hraje v Divadle Koráb. Kromě toho příležitostně vede školení v oblasti herectví a scénického jazyka, ráda pořádá workshopy pro děti i dospělé. V srpnu 2022 v Brně zinscenovala představení inspirované starořeckými mýty, ve kterém hrály ukrajinské děti. Baví ji učit se česky, zpívat a tančit a je vděčná vesmíru za všechno. Na viděnou v těch nejzajímavějších představeních.
Anna Řeháková
Narodila se v Ústí nad Labem, o němž mnozí říkají, že by raději mělo být pod Labem. Život v tomto městě nepatří k nejjednodušším. Na druhou stranu se zde poprvé setkala s divadlem a to ne ledajakým. K touze stát na divadelních prknech přispělo nejedno zhlédnuté představení v Činoherním studiu. Že je Brno zlatá loď, jí jednoho březnového dne pošeptal vítr a šumění listí na stromě. Tento hlas se rozhodla následovat. Chvíli svůj čas v Brně trávila na Masarykově univerzitě, kde se na přání rodičů snažila věnovat něčemu pořádnému. Moc to nešlo. Poslechnout hlas svého srdce a přihlásit se na herectví na JAMU se odhodlala až po dvou letech. Z nynějšího úhlu pohledu se může zdát, že to bylo dobré rozhodnutí. Byla přijata. Následovaly dva náročné, ale zároveň na zážitky bohaté roky, které jednoho červencového dne ukončilo setkání s klíštětem v lese u Ochozu u Brna. Tento bájný tvor ji zavedl do nevídaných končin. Zápolení s otokem mozku ji stálo dva roky bez školy, ale zároveň díky tomu v roce 2018 připlula příležitost hrát s Divadlem Koráb. V roce 2022 dokončila studium na JAMU a přesouvá své hlavní působiště do Prahy.
