Divadlo Koráb je nezávislé profesionální divadlo hrající od roku 1996 a jehož stálá scéna se od roku 2021 nachází v domě U Tří knížat na ulici Jánská v Brně. Repertoár Divadla Koráb se zaměřuje převážně na dětské publikum, ovšem program na stálé scéně chce směřovat i k dospělým, a to hlavně ve spolupráci s dalšími umělci a uskupeními. Stálá scéna Divadla Koráb se vyznačuje komorními prostorami v původně gotických sklepech ze 13. až 14. století. Kromě divadelních představení se zde konají menší koncerty, swapy a výstavy výtvarných děl, které jsou umístěny v Galerii Divadla Koráb.
Blanenský deník: Do Blanska připluje Koráb i s Karkulkou. A ne tak ledajakou, Brněnský deník: Gotické sklepy: Divadlo Koráb v Brně otevře po pandemii novou scénu, Brněnský lunapark aneb Divadlo ke kávě: Pozvánka na představení Divadla Koráb
Podle doložených zpráv byl tento dům postaven začátkem 14. století. Podle nedoložených pramenů zde však stával objekt již koncem 13. století a patřil rodu pánů z Boskovic. Údajně roku 1230 daroval Jan Velen Černohorský z Boskovic část rozsáhlého majetku minoritům, přičemž menší část na západní straně si ponechal. Po vzniku města Brna byl na tomto místě vystavěn velký nárožní dům, který je nyní jedním z nejstarších rohových domů v historickém jádru Brna. Se svým zachovalým půdorysem, pískovcovými vstupními portály, značkami na kamenných portálech, valenými cihelnými klenbami, zachovalým gotickým jádrem a vnitřním nádvořím má typické znaky měšťanských domů z první poloviny 14. století.
Jeho gotické jádro se skládá z rozlehlého sklepení v několika úrovních a jako zázrakem dochovaných křížových gotických kleneb, které jsou považovány za nejstarší v Brně. Můžeme je obdivovat nejen v přední části sklepení, ale též v bývalé kapli (nyní prodejna do ulice), kavárně a dalších prostorách. Dům byl v průběhu staletí mnohokráte dostavován a přestavován. Poslední radikální přestavba ve stylu klasicismu s romantickými ohlasy proběhla ve druhé polovině 19. století, kdy dům patřil bohaté rodině Poprů podnikajících v textilním průmyslu. Především fasáda byla tehdy doplněna litinovými prvky – pravděpodobně ze železáren knížete Salm-Reifferscheida. Dvorní přístavby, které vznikly kolem roku 1970 v souvislosti se zřízením provozu pivnice, byly odstraněny během rekonstrukce probíhající od roku 1997. Nebylo to poprvé, co část domu sloužila veřejnosti, neboť v 19. století zde pravděpodobně rovněž bývala hospoda.
Dům nyní vlastní pan Pavel Dostál, který se jeho rozsáhlé rekonstrukci věnuje od roku 1997. Postupně realizuje svou představu o domě tak, aby obyvatelům i návštěvníkům nabídl místo pro příjemné trávení času v centru Brna. Jeho přáním je, aby se dům U Tří knížat nestal muzejním historickým skvostem, ale domem, který má genia loci a přitom žije současností.
Divadlo Koráb se nachází v předním středověkém dvoupodlažním sklepení se vstupem z nádvoří. Nejzajímavější částí prostoru je sklípek umístěný přímo pod jevištěm, ve 2. podzemním podlaží, který svým půdorysem zabíhá pod ulici Jánskou. Zde byla při poslední rekonstrukci vyčištěna cihelná klenba a cihelné schodiště, které je nyní přikryté dvoukřídlými ležatými dveřmi se speciálním pochozím sklem tak, aby se dala využít celá plocha sklepa. V tomto sklípku byla v pravém rohu podlahy objevena kruhová středověká studna. Je součástí systému studní středověkého města, které se nacházejí pod starými měšťanskými domy v centru Brna. Tyto studny vodu mají a ve většině případů jsou po renovaci a vyčištění funkční. V tomtéž sklípku je rovněž možno vidět náznaky gotických chodeb vedoucích do dvou stran. Chodba v levé části sklípku vedla směrem na náměstí Svobody a existuje předpoklad, že vedla k zaniklému kostelu sv. Mikuláše. Další chodba z protilehlé pravé stěny vedla ke kostelu sv. Janů na Minoritské ulici. Chodby mají gotickou sedlovou klenbu, výšku hřebene asi 160 cm, šířku asi 45 cm a momentálně jsou zazděny.
Dalším zajímavým prostorem divadla je nejníže položený sklep v domě. Nachází se přesně na protějším konci od prvního sklípku, v úrovni pod prostory současné Vinotéky U Tří knížat. Před rekonstrukcí byl vstup do sklepa z poloviny zazděný. Obsahuje původní schodiště a klenutý strop a pravděpodobně sloužil k uložení potravin. (Zdroj: Anna Kojecká, David Jícha, Dům U Tří knížat.)
Název domu je z historického hlediska zajímavým omylem. Skutečný dům U Tří knížat s trojbokým rohovým arkýřem zakončeným u střechy výklenky, v nichž byl na každé straně obraz urozeného pána, stával na protějším rohu ulic Poštovské a Jánské. Ten však byl v roce 1874 zbořen. Na současný dům U Tří knížat (který by se správně měl jmenovat Šemberův dům podle Jana Šembery z Boskovic) se označení přeneslo až v 70. a 80. letech 20. století. Tehdy zde totiž fungovala Brňanům velmi dobře známá středověká pivnice U Tří knížat.
K domu U Tří knížat se vztahuje jedna událost, přesně zaznamenaná v úředních listinách konce 16. století. Ve středu 12. dubna 1581 došlo před Šemberovým domem k incidentu, který skončil tragicky. V ten den se majitel buchlovského panství a člen rytířského rodu Zikmund Prakšický ze Zástřizl dostavil v podroušeném stavu do Šemberova domu, aby řešil jakýsi majetkový spor. Dle slov pana Šembery „přišel, majíce prve se mnou nějakou zlou vůli“. Protože byl z domu, kde v té době hostil Jan Šembera společnost přátel, vykázán, vyšel ven a začal svého soka provokovat z ulice. Po chvíli veřejného zostouzení páně Šemberova a za použití slovní urážky „Pojď, hrome panský zvyjebený, jestli v tobě dobrá žíla, braň se!“ (což byla v té době velmi hrubá nadávka), jej konečně vyprovokoval, ten uchopil rapír a vyběhl před dům. V šermířském souboji pak Šembera, dobrodruh s uměleckým cítěním a zdatný šermíř, brzy získal převahu a svému soku vyrazil zbraň z ruky. Zikmund, oslabený alkoholem a nezvyklý používat zbraň, se shýbl pro svůj kord a v tu chvíli ho Boskovický pán bodnutím smrtelně zranil. Poražený Zikmund Prakšický byl přenesen do hostince (pravděpodobně „U Tří knížat“) a tam po chvíli skonal. Někteří svědkové tvrdili, že se nejednalo o řádný souboj, ale o vraždu, neboť pan Zikmund stál sotva na nohou. Jeho bratr Jindřich pohnal pana Šemberu před soud. Soudní pře se dlouho vyvíjela v neprospěch pana Jana, až do té doby, než byl i pan Jindřich probodnut v lese dýkou. Zločin však nebyl řádně vyšetřen a zlí jazykové trvdí, že i v tomto měl prsty pan Šembera. Duch pána z Boskovic se proto vždy 12. dubna, na den souboje, objevuje před domem U Tří knížat se zkrvaveným mečem. Vysvobodit z prokletí ho prý může člověk, který se za něj pomodlí u minoritů. (Zdroj: Kultino.cz, Vinotéka U Tří knížat.)
Pověst vypráví o dvou mniších řádu minoritů, který se vraceli v noci do kláštera. Když tu náhle uslyšeli hukot a přes zavřená vrata domu pánů z Boskovic vyskočil velký černý kůň s jezdcem na hřbetě. Mniši viděli, jak pekelná dvojice ujíždí Kobližnou přes Cejl směrem k Husovicím. Mniši vrazili do kláštera a vyprávěli představenému, čeho byli svědky. Představený řekl, že ten ohnivý kůň je prý Jan Šembera z Boskovic a začal vyprávět. Václav Šembera z Boskovic a Černé Hory a jeho žena Marie z Limperka stanovili v závěti, že když rod Šemberů vymře po meči, připadne veškerý majetek minoritům. Manželům se narodil chlapec a pojmenovali ho Jan Šembera. Narodily se mu dvě dcery, a protože neměl mužského potomka, usilovně přemýšlel, jak obejít poslední vůli a připsat majetek raději dcerám než mnichům. Až jednou ho napadla lest. Vzkázal převorovi, aby byl tak laskav, navštívil ho a přinesl s sebou listinu s poslední vůlí jeho rodičů. Převor netušil, že se chystá zrada. Šembera si listinu prohlížel a v nestřeženém okamžiku ji vhodil do hořícího krbu. Za krátký čas Jan Šembera zemřel (r. 1597) a povídá se, že za to, co udělal s poslední vůlí svých rodičů, jeho duši odnesl sám ďábel do pekla. V pekle Jana proměnil v ohnivého koně a občas se na něm o půlnoci projíždí. Vyjedou od bývalého Janova domu, ujíždí Kobližnou, Cejlem a přes Husovice do Obřan a zpět do pekla. (Zdroj: Bohumil Vlach, Pověsti.)
Střízlivější legenda praví, že Jan Šembera z Boskovic i přes uvedenou závěť odkázal veškerý majetek svým dvěma dcerám, což vedlo ke konfliktům s minority. Spor vyvrcholil po smrti pana Jana v roce 1597, kdy dědic a zeť Karel z Lichtenštejna využil nepřítomnosti představeného kláštera minoritů, klášter obsadil svými lidmi, zavřel jej a nechal prohledat. Vzal si důležité darovací listiny a posléze klášter minoritům vrátil. Druhý zeť pana Jana, Maxmilián z Lichtenštejna, financoval interiéry klášterního kostela a nechal vybudovat náhrobek pro pana Jana v presbytáři. (Zdroj: David Jícha, Dům U Tří knížat.)
Další přízrak vyskytující se občas v domě U Tří knížat přijíždí kočárem taženým čtyřmi bílými koňmi. Před domem zastaví a z něj vystoupí vážný pán. Vejde do domu, vystoupí po schodišti, vstoupí do jednoho z pokojů, chvíli tam pobude a zase odjede. Má se jednat o Jaroslava z Boskovic. Ten za česko-uherských válek stranil Matyáši Korvínovi, leč světlou budoucnost mu překazila dělová koule, která vletěla do stanu krále Matyáše při obléhání hradu Ebersdorfu v lednu roku 1485. Pan Jaroslav byl nespravedlivě nařčen ze zrady a ve Vídni popraven. (Zdroj: Vinotéka U Tří knížat.)
